Mezi obsahem, o kterém pojednává
Porozumění výchově k občanství
Výchova k občanství je předmět, který se zaměřuje na utváření znalostí a postojů k osobnosti a chování žáků. Studenti pocházejí z různých životních prostředí, včetně náboženství, sociokultury, jazyka, věku a etnického původu. Cílem je zajistit, aby se indonéští občané stali inteligentními, zručnými, kreativními a inovativními a měli jedinečný charakter indonéského národa založeného na hodnotách Pancasily a ústavě z roku 1945.
V ústavě z roku 1945 jsou ustanovení o národním školství upravena podle čl. 31 odst. 3 a odst. 5. Odstavec 3 zní: „Vláda usiluje o a zavádí národní vzdělávací systém, který zvyšuje víru a zbožnost, jakož i ušlechtilé mravy za účelem výchovy život národa, který je upraven zákonem“. Odstavec 5 zní: „Vláda podporuje vědu a technologii prosazováním náboženských hodnot a národní jednoty pro pokrok a blaho lidstva“.
Podle § 39 zákona č. 22 z roku 1999 týkající se Národního vzdělávacího systému v Cholisinu (2001:1), že „Výchova k občanství je předmět, který poskytuje základní znalosti a dovednosti ve vztahu mezi občany a vládou tak, aby se stali občany, na které se může spolehnout národ a Stát".
Podle týmu Generálního ředitelství pro řízení primárního a sekundárního vzdělávání (2006:11) je výchova k občanství oborem vědeckých studijních a vzdělávacích programů ve školách a je akceptována jako hlavní prostředek a podstata demokratického vzdělávání v Indonésii, které je realizováno přes:
1) Občanská inteligence, konkrétně inteligence a rozumová síla občanů jak v duchovní, racionální, emocionální a sociální dimenzi.
2) Občanská odpovědnost, tedy povědomí o právech a povinnostech odpovědného občana.
3) Občanská participace, tedy schopnost občanů participovat na základě jejich zodpovědnosti, a to jak individuálně, tak společensky i jako budoucí vůdci. Podle názoru S. Sumarsona (2002: 6) „Výchova k občanství je snahou vybavit studenty základními schopnostmi týkajícími se vztahu mezi občany a státem a také přípravnou výchovou k obraně země, aby se mohli stát občany, kteří mohou být spoléhat na národ a Unitární stát Indonéské republiky “.
CICED (Centrum pro indonéské občanské vzdělávání) v Cholisinu (2001:1) uvádí, že to, co se rozumí výchovou k občanství, je: „Výchova k občanství je proces transformace, který pomáhá budovat heterogenní společnost ve sjednocenou indonéskou společnost, rozvíjející indonéské občany, kteří mají znalosti a víra v Boha, vysoké povědomí o právech a povinnostech, právní vědomí, politická citlivost, účast v politice a občanské společnosti (Občanská společnost).
Podle Standardů kompetencí pro předměty občanství pro SMA, SMK a MA (Ministerstvo národního školství, 2003:2) a v souladu s novým paradigmatem výchovy k občanství, kde je žák veden k tomu, aby měl také kompetence v oblasti občanských znalostí a občanských dovedností. a charakterové nebo občanské hodnoty, jakož i budoucí životní dovednosti, zejména životní dovednosti v osobní, sociální a intelektuální oblasti.
Datum aktualizace
3. 10. 2024
Knihy a referenční materiály