Filosofská historie

Alois Jirásek

1877. g. janv. · Miroslav Kucera

Par šo e-grāmatu

Dnes už legendární příběh Aloisa Jiráska se odehrává na konci první poloviny 19. století v Litomyšli. Vypráví o studenstkém životě, ale i o situaci a rozporu ve využívání češtiny a němčiny, kdy studenti rádi čtou literární díla v češtině, ale na veřejnosti mluví často německy.

Par autoru

Alois Jirásek se narodil 23.srpna 1851 v Hronově. V letech 1863 až 1867 navštěvoval benediktinské gymnázium v Broumově, odkud přešel na české gymnázium v Hradci Králové. V roce 1871 nastoupil na pražskou univerzitu na studium historie. Po ukončení studií v roce 1874 žil dalších 14 let v Litomyšli, kde pracoval jako gymnaziální profesor dějepisu a zeměpisu. V roce 1888 se odstěhoval do Prahy. Postupně navázal styky s Mikolášem Alešem, J.V. Sládkem, Jaroslavem Vrchlickým, Josefem Thomayerem, K.V. Raisem a Z.Nejedlým. Pracoval jako redaktor časopisu Zvon. Byl zastáncem samostatnosti českého a slovenského národa. V roce 1901 byl jmenován mimořádným členem Královské české učené společnosti. V květnu 1917 podepsal Manifest českých spisovatelů, což bylo prohlášení podporující politické úsilí o statní samostatnost českého národa. 28.října 1918 se účastnil čtení deklarace vyhlášení Československé samostatnosti. 21.prosince 1918 se mu dostalo cti přivítat projevem prezidenta Masaryka při jeho příjezdu na Wilsonovo nádraží v Praze.

V době První republiky se ostatně často s prezidentem Masarykem setkával. Stal se poslancem Revolučního národního shromáždění a pro volební období 1920-1925 byl zvolen senátorem v Národním shromáždění. V letech 1918, 1919, 1921 a 1930 byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu.

Zemřel v Praze 12.března 1930.

Mezi jeho literární díla patří romány Staré pověsti české, V cizích službách, Psohlavci, Mezi proudy, Proti všem, Bratrstvo, F.L. Věk, U nás, novely Skaláci, Skály nebo Poklad.