‘‘दिवसामागून दिवस चालले ऋतुमागुनी ऋतू जिवलगा कधी रे येशील तू’’ अशी कविवर्य ग.दि. माडगूळकर यांच्यासारखी रसिक हृदयात विरह वेदनेची कळ उमटविणारी दीर्घ विरह गीते मराठीत फारशी लिहिली गेली नाहीत. स्वतंत्र निसर्ग कविताही प्राचीन कवींनी लिहिलेली दिसत नाहीत. तथापि उत्तर भारतातील पंजाबी, राजस्थानी, गुजराती, बंगाली, भोजपुरी, इत्यादी भाषांतून पती जवळ नसल्याने विरहाने ग्रासलेल्या नायिकेच्या भावना व्यक्त करणारी पदे विपुल प्रमाणात लिहिली गेली आहेत. त्यांना ‘बारामास काव्ये’ असे म्हणतात. हा लोकभाषेतील एक प्रकार आहे. आणि काही ठिकाणी तो समूहरूपातही गायिला जातो. त्या-त्या भाषेत या काव्यांवर अभ्यासपूर्ण समीक्षा ग्रंथ लिहिले गेले आहेत. त्या दृष्टीने मराठीतील अशा विरहगीतांचा शोध धुळ्यापासून तंजावरपर्यंतच्या ग्रंथसंग्रहांतून घेतला असता फार थोडी काव्ये उपलब्ध झाली. तीच प्रस्तुत संग्रहात समाविष्ट केली आहेत. रसिकांपुढे हा अल्पज्ञात काव्यप्रकार ठेवला आहे. हा अभिनव काव्यप्रकार मराठी वाचकांना आवडेल, अशी अपेक्षा आहे.