V rozvalinách po bitvě na turecké řece Sakaryi naleznou vojáci ohořelý tužkou psaný sešit. Jedná se o zápisky Ahmeta Celâla, který v bojích za tureckou nezávislost utrpěl zranění a léčí se v zapadlé anatolské vesnici. Vesničané přijímají svého istanbulského krajana s nedůvěrou, která časem přerůstá v otevřené nepřátelství. Inteligentní vlastenec, stoupenec Atatürkových snah o záchranu Turecka, naráží při každém pokusu o sblížení na nepochopení prostých lidí, udržovaných po staletí v nevědomosti a bídě hmotné i duchovní. Stává se cizincem ve vlastní zemi a znova a znova se vrací do bezvýchodného kruhu nevzdělanosti, zaostalosti, rozkladu národa a palčivých otázek o jeho budoucnosti.
----
Romány Yakupa Kadriho jsou působivé studie turecké společnosti od úsvitu republiky.
- Encyclopædia Britannica
Yakup Kadri Karaosmanoğlu (1889—1974) byl turecký novinář, spisovatel a diplomat. Patří k předním spisovatelům, kteří výrazně spoluutvářeli tureckou prózu po vzniku Turecké republiky. Velkou zásluhu má i na modernizaci spisovného jazyka. V letech 1935—1939 působil jako turecký velvyslanec v Praze a usiloval o rozvoj československo-tureckých kulturních a hospodářských styků.