Takřka rutinní let kosmické nákladní lodi
skončil katastrofou a její pilot se propadl do minulosti. Snad se mu
podaří dostat zpět. A pokud ano, zůstane minulost jen vzpomínkami?

Město pod jednou střechou, lidé a roboti, a jak to vypadá, něco nekalého ťuká. 

Existuje pověst, kterou bude znát většina dotazovaných v nesoutěžním výzkumu, prováděném na ulicích, v zařízeních pracovních i společenských, u krbu, před televizní obrazovkou i v ochozech stadionu?

Určitě. Bílá paní. Praotec Čech. A velmi pravděpodobně i Blaničtí rytíři.

V tomto krátkém spisku se můžete seznámit nejen s pověstí o kopci, tyčícím se nad Louňovicemi. Poznáte též, že Blaník není jediným místem v zemi, z něhož lze v dobách zlých očekávat nadpřirozenou pomoc. A že nejsme jediní, kteří o takové snili. 

 Dvacet šest více či méně fantastických povídek

Před lety odešel čaroděj Alfirk, zvaný Blázen, do exilu jiného světa.
Dlouhé roky žil v klidu a na svůj původní domov téměř zapomněl.
Jenže
se stalo něco, co oba světy na krátký okamžik spojilo. Došlo k únosu,
na první pohled nelogickému: co může nabídnout Země jiným světům? Možná
jde o banalitu, možná jde o víc.
Alfirk se rozhodl vzdálený Shedar
ještě jednou navštívit. Ne z nostalgie, ani z pocitu odpovědnosti, hnala
ho obyčejná zvědavost. Jen si ověří, o co jeho někdejším krajanům jde a
vrátí se.
Ale informace, získané ve skřetím doupěti, prozrazují že
jde opravdu o hodně. Možná o existenci celého Shedaru. Světa, který
Afirka kdysi zavrhl.
Měl by se někdejší čaroděj vrátit na Zemi? Tady
mu zůstaly jen vzpomínky a poslední přítel. A případní protivníci mohou
být opravdu nebezpeční.
Přesto se rozhodne zůstat.
Kdysi mu přece říkali Blázen. 

Jsou všude.
Ať na ně věříme, nebo považujeme za pozůstatek nevědeckého výkladu fyzikálních zákonů, na strašidla a bubáky narazíme v jakémkoliv prostředí. Neexistuje místo, v němž bychom se s nimi nemohli setkat. Duchové někdejších živých person zaujímají v tomto světě význačnou pozici. Jsou integrální součástí naší existence, pokračováním života po životě. Patří – patřívali – k tmelu rodiny. Bývali mementem a výchovným prvkem. Ať už jsme se jejich pomocí snažili vychovávat potomky příkladem, nebo na jejich případě poukazovali na pověstné boží mlýny, které melou pomalu, ale semelou každého a těm zlým a škodlivým řádně nadělí. Objevují se – nebo živí lidé objevují je – dodnes. Mají svůj hmatatelný dopad ekonomický.
Pojďme si tedy také vyvolat duchy.
Kde a kdy se objevují, proč se vůbec vracejí, co provádějí a jak se jich zbavit? Šest otázek, na něž mohou pověsti a legendy odpovědět. Anebo aspoň napovědět, i to se počítá.

Třicet sedm krátkých a velmi krátkých nejen vědeckofantastických povídek. Mimozemšťané a cestování časem, bohové i démoni, vše servírováno v malých dávkách

Jak si lidé z různých končin planety Země představovali stvoření světa? Různě. V této knize je shrnuto více než sto padesát pověstí, evropskými počínaje, přes Asii, obě Ameriky a Tichý oceán až ke kolébce lidstva, Africe. 

Kukačka je bezesporu ptákem dobře známým i nechvalně známým. Od nepaměti představovala pro člověka jakési živé orákulum, jehož se dalo vyptávat na věci budoucí; zároveň ale šlo o ptáka, který se nerozpakoval svěřit výchovu vlastního potomstva cizím. Býval to opeřenec na jaře toužebně očekávaný, stejně jako v některých situacích nevítaný.
Tato knížečka shrnuje pověry a pověsti, které kukačce přisuzovali staří Čechové. A nejen oni.

Galaktická říše se ocitá na okraji ekonomické propasti, kníže Giokond na
okraji psychického zhroucení; ztratila se mu dcera. Za účelem jejího
nalezení si najal hrdinu. Pravda, trochu poznamenaného ztrátou paměti,
ale ono to nějak dopadne.